1974 – Revue fotografie 74/4 – Cesty a výpravy Jaroslava Kučery ( text Hugo Schreiber )
1975 – Tvorba č. 14 – Fotografovo setkání s člověkem – text Václav Jírů
1976 – Revue fotografie 76/1 – Pasťák ( text Jan Mach )
1983 – Československá fotografie č. 10 – Jaroslav Kučera ve Fomě ( text Moucha )
1990 – Československá fotografie 1/1990 – Post factum: dvakrát v akci ( text Vladimír Remeš ).
1990 – Life – The People Rise – Titulní stránka ze sametové revoluce ( foto JK )
1995 – Ateliér č.26 – Jaroslav Kučera: Sudety ( text Michal Janata )
1995 – Fotografie magazín č. 11 – Sudety ( text Jaroslav Kučera )
1996 – Photographers international ( Taiwan ) - Contemporary Czech Photography
1996 – Večerník Praha 25.9. – Nefotí z policejního auta ( text Veronika Kratochvílová )
1996 – Xantipa č.12 – Proměny Prahy objektivem JK ( text Vladimír Remeš )
1996 – Fotografie magazín č.11 – Primátorský grant / danajský dar pro JK / ( text Tomáš Třeštík )
1996 – Denní Telegraf – I taková je Praha na snímcích JK ( text Aleš Kuneš )
1999 – Nedělní Blesk č. 50 – Hospodský svět JK ( text Michaela Remešová )
2000 – Ateliér č. 13 – Jaroslav Kučera: Setkání s člověkem ( text Josef Moucha )
2000 – Dnes magazín č. 46 – Svět, kde barva nerozhoduje ( text Marcela Titzlová )
2000 – Reflex č 45 – Hosti a hostesky ( text Milan Tesař )
2001 – Kladenský deník 6.4. – Pohlédněte prostřednictvím snímků do českých hospod ( Text Olga Fikrlová )
2001 – Le cigare PIPE style č. 1 – Souručenství ( text Daniela Mrázková )
2001 – Ring č 51 – 52 – Nabízenou manželku odmítl ( text Josef Louda )
2002 – Týden č 41 – Černobílý svět Jaroslava Kučery ) text Josef Chuchma )
2002 – Hospodářské noviny č 196 – Kučera zachycuje okraj společnosti ( Magdalena Váňová )
2002 – Fotografie magazín č.11 – Fotografie Jaroslava Kučery ( text Věra Matějů )
2003 – Právo č 10 – Co všechno znamená člověk ( text Tomáš Pospěch )
2003 – FOTO Video – Jaroslav Kučera –Fenomen české sociální fotografie – PhDr. Hugo Schreiber
2003 – Ateliér – Lidé, které jsem potkal ( text Hugo Schreiber )
2004 – Setkání ( motoristický magazín ) – ( rozhovor Hugo Schreiber )
2005 – MF DNES 13.5. – Kritický metr ( Josef Chuchma )
2007 – PhotoArt 9.září – Jaroslav Kučera - rozhovor Daniela Mrázková
2007 – Listy – č.5 – Komunistické svátky, Jaroslav Kučera – rozhovor Vladimír Burián
2009 – Ateliér č. 6 – Rozhovor s Jaroslavem Kučerou – Blanka Jiráčková
2011 – Ateliér č.1 – Recenze na výstavu v Leica Gallery Prague – Josef Chuchma
2011 – Instinkt č. 37 – Fotoeditoriál – Miloš Kozumplík
2012 – Foto-Video 1 – Na východ od ráje
2013 - Svět v obrazech - č. 2 Extra - Sudetské příběhy - Text Judita Bednářová
2017 - Právo /10.únor/ Kučerovy Tiché dialogy s každodenní banalitou - recenze Jana Šídy
https://www.novinky.cz/kultura/428976-kucerovy-tiche-rozhovory-s-kazdodenni-banalitou.html
1999 – Advanced ( foto video ) 4/99 – Fotograf na E55 ( rozhovor Petr Žák )
2000 – Hospodářské noviny č. 223 – Demonstrace dokumentuji už více než třicet let ( rozhovor mgd )
2001 – Top foto č.1 – Jaroslav Kučera ( rozhovor Zlata Vostruhová )
2002 – Reflex č. 42 – Svědek ( rozhovor Petr Volf )
2002 – Top víkend magazín – Člověk je téma, které se neunaví ( rozhovor Michal Polák )
2004 – JLV Expres – Z Prahy do Moldávie a Bavorska ( rozhovor Aleš Kučera )
2013 - Svět v obrazech EXTRA - č. 2 - říjen - Sudetské příběhy - Text Judita Bednářová
2017- Český rozhlas Vltava /3.únor/ rozhovor s Karlem Oujezdským http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3794263
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123096165-artmix/217562229000003/#shadowContent
2017 - Právo / ročník 27, č. 114 / 18.5. - příloha SALÓN - Nejradši bych mlčel ( fotografJaroslav Kučera o srpnu 1969 i o Radaně ze Střešovic ) - Igor Malijevský
Jaroslav Kučera se narodil 19. prosince 1946 ve vesnici Ředhošť v okrese Litoměřice. Od roku 1962 do r. 1966 studoval na Mělníku Střední průmyslovou školu stavební. V roce 1967 zahájil studium na stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze, kde také bydlel ve strahovských kolejích. V témž roce se aktivně zúčastnil protirežimních studentských demonstrací, které byly předzvěstí Pražského jara 1968. Na Strahovských kolejích se stal spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov (1969), z něhož vzešlo několik později známých fotografů (Miroslav Machotka, Zdeněk Lhoták, Eva Hejdová). V srpnu 1969 byl při fotografování prvního výročí okupace Československa sovětskou armádou zatčen, surově zbit a několik týdnů vězněn ve věznici na Pankráci. Tehdy se definitivně rozhodl pro fotografickou kariéru. V roce 1973 ukončil studium a stal se stavebním inženýrem. Ihned po státnicích zůstal „na volné noze“ jako fotograf a v období normalizace pracoval externě pro některé časopisy a státní podniky. Volný čas věnoval černobílému sociálnímu dokumentu. Známé cykly z té doby jsou: Lidé, které jsem potkal, Komunistické slavnosti, Moldávie. Další soubory vznikaly v devadesátých letech. Např. Sametová revoluce, Sudety, I taková je Praha, Nové radosti v českých hospodách atd. Druhou fotografickou disciplínou, která se stala jeho živobytím, je fotografování historické architektury a v posledních letech i jeho vydavatelství a nakladatelství JAKURA, kde vydal svoji první knihu v roce 2006 o díle malíře Františku Ronovském. Jaroslav Kučera je také zakládajícím členem fotografické skupiny SIGNUM (Kyndrová, Jasanský, Kučera, Ptáček, Vaniš) vzniklé v roce 1990. Spolu uspořádali v devadesátých letech na 30 výstav po celém světě (Mnichov, Paříž, Turín, Jerusalém, Berlín, Drážďany, Praha, Brno, Freiburg atd.). Od roku 1996 je také členem agentury Bilderberg z Hamburgu. Je také držitelem prvního Grantu primátora Hlavního města Prahy z roku 1995 a Hlavní ceny Czech Press Photo z roku 2000 za fotografii Kameny a násilím proti globalizaci. Na Czech Press Photo obdržel v průběhu let více než deset dalších cen. Velký úspěch zaznamenal v Kodani 2001, kde dostal 1. cenu v evropské soutěži Euro Press Photo Awards 2000. V roce 2002 byla vydána jeho monografie Lidé, které jsem potkal. V posledních letech je také spjat s objevem vynikajícího fotografa Jindřicha Bišického, který fotografoval 1. světovou válku a k jehož negativům se dostal někdy v 70. letech minulého století. V roce 2011 vystavil na Pražském hradě další čtyři vynikající a dosud neznámé české fotografy z 1. světové války, Gustava Brože, Jana Myšičku, Karla Neuberta a Jendu Rajmana.
Velká autorova retrospektiva se konala v roce 2013 na Pražském hradě, v Tereziánském křídle Starého paláce, kde vystavil na 300 fotografií z posledních 45ti let fotografování. Výstavu uvedl Kučerův kamarád slavný českoamerický fotograf Antonín Kratochvíl a o autorově tvorbě promluvil kunsthistorik PhDr. Jan Kříž. K výstavě také vyšla rozsáhlá publikace Jak jsem potkal lidi, která shrnula autorovu celou dosavadní tvorbu.
Narodil se 19. prosince 1946 ve vesnici Ředhošť v okrese Litoměřice . Od roku 1962 do r.1966 studoval na Mělníku Střední průmyslovou školu stavební. V roce 1967 zahájil studium
na stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze, kde také bydlel ve strahovských kolejích. V tomtéž roce se aktivně zúčastnil protirežimních studentských demonstrací, které byly předzvěstí Pražského jara
1968. Na Strahovských kolejích se stal spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov, z něhož vzešlo několik později známých fotografů ( Miroslav Machotka, Zdeněk Lhoták, Eva Hejdová )
V roce 1969 byl při fotografování 1. výročí okupace Československa sovětskou armádou zatčen, surově zbit a několik týdnů vězněn ve věznici na Pankráci a poté souzen jako kontrarevoluční živel.
V roce 1973 ukončil studium jako stavební inženýr, avšak ihned po státnicích se stal fotografem „na volné noze“.
V období normalizace fotografoval pro některé časopisy a státní podniky. Po převratu v roce 1989 stál u zrodu fotografické skupiny Signum a v r. 1996 se stal členem agentury Bilderberg Hamburg.
Realizované tématické cykly
Setkání s člověkem / sedmdesátá léta /
Komunistické slavnosti / 1969 – 1989/
Mělnická vinárna / 1976 –1982 /
Moldávie /1978 – 1981/
Pražská periférie – štíty domů /1986 –1992/
Sametová revoluce / 1989 /
Židovské hřbitovy / 1990-1991/ - se skupinou Signum
Sudety /1990 – 1998 /
I taková je Praha / 1996 /
Pražské hospody 1997 – 2001
Kameny a násilím proti globalizaci / 2000 /
Vagony pro Salgada ( 2005 )
Lidé, které jsem poznal – portréty ( 2004 - )
Pasáž – ( 2008 - )
Armenie ( 2010 – 2011 )
Ukrajina ( 2011 )
Tiché dialogy ( 2015 - 2016 )
Autorské výstavy / Author’s Exibitions
1969 – Praha – Strahovské koleje - únor
1975 – Praha – Výstavní síň Fotochemy – Václav Jírů – 12.3. – 29.3.
1975 – Olomouc – galerie V podloubí – Vladimír Birgus
1977 – Praha – galerie U jednorožce / s Janem Všetečkou /
1977 – Brno – Funkův kabinet – Vladimír Remeš – 29.5. – 3.7.
1979 – Olomouc – galerie V podloubí – Vladimír Birgus
1983 – Praha – Výstavní síň Fotochemy – Daniela Mrázková
1990 – Basel – galerie No Name
1990 – Freiburg – Stadtbibliothek – Wie durch ein Wunder – dr. Krapf - 6.3. – 18.3.
1992 – Brno – Dům umění – Josef Ptáček
1994 – Freiburg – galerie Schwarzeskloster / s Danou Kyndrovou / - Sudety – dr. Krapf
1994 – Basel – galerie No Name
1994 – Denver – Temple Emanuele – zahájila Eva Keleti 14.1.-18.2.
1995 – Amiens – galerie Jacques Tati
1995 – Kladno – Malá galerie spořitelny -
1995 – Cheb – galerie G 4 – Sudety – Daniela Mrázková – 1.12. – 31.12.
1996 – Praha – galerie ,,13“ – Sudety – D. Mrázková
1996 – Praha – Pražský dům fotografie – I taková je Praha – primátor Jan Koukal a Daniela Mrázková – 22.11 – 17.12.
1998 – Berlín – České kulturní centrum – I taková je Praha – Simona Mehnert – 8.5.– 19.6.
1998 – Drážďany – galerie Neue Zeiten – I taková je Praha – arch. Šebek
1998 – Vilnius – galerie litevské fotografické společnosti
1999 – Haag – Konzulát České republiky
1999 – Duisburg – Wasserturn galerie – Sudety – Zbyněk Illek – 20.10.-30.11.
1999 – Wessel – Wasserturn galerie – Sudety – Zbyněk Illek
1999 – Bratislava – Dům VPN / s Janem Šibíkem / - Andrej Bán
2000 – Praha – Amadeus Prag – 70. léta – D. Mrázková
2000 – Berlín – České kulturní centrum – Simona Mehnert
2001 – Praha – World Web foto Gallery – www.wwg.cz
2001 – Plzeň – Městská radnice
2001 – Sarajevo – galerie kavárny Čulhan – Daniela Mrázková
2002 – Kladno – Malá galerie spořitelny – Z pražských hospod od 3.4. – Jiří Hanke
2002 - Praha - Staroměstská radnice – Lidé, které jsem potkal – D. Mrázková
2003 – Praha – Galerie Na schodech / Mironet /– výběr z Lidé, které jsem potkal
2003 – Berlín – České kulturní centrum – 70. léta a Komunistické svátky – S. Mehnert
2004 – Lvov - Palác umění - I takové jsou Čechy - 26.11. – 17.12.
2005 – Kyjev – RAphoto Gallery - I takové jsou Čechy – od 17. 2. – Radovan Vaner
2005 – Praha – Nikon gallery – Best off Jaroslav Kučera - od 25.4. – 27.5. – Daniela Mrázková
2005 – Kyjev – Konflikty – Dům umělce, galerie Majstěrna – 5.5. - Radovan Vaner
2005 – Praha – Vagony pro Salgada – Leica gallery Prag - 12 nádraží Čech – 1.5. – 16.9.
2006 – Brusel – Lidé, které jsem potkal – Pražský dům - 6.3. – Jan Koukal
2009 – Praha – 10 Portrétů - Literární kavárna U Řehoře Samsy – 11.2. – 21.3. Josef Achrer
2009 – Praha – Černobíle – Literární kavárna U Řehoře Samsy – 23.3.- 13.4. Dušan Veselý
2009 – Roztoky – Hospodské radosti – Galerie Academic – 25.6.-18.9.
2009 – Praha – Lidé, které jsem potkal / se sochařem Václavem Frydeckým/ – 32. Salon ZENTIVA
PhDr. Daniela Mrázková, Prof. Josef Koutecký, Prof. František Dvořák
2009 – Praha – Totáč / s Jiřím Egertem/ - Smart gallery – 12.10. – 20.11. – Luděk Novák
2009 – Praha - Nové staré fotky – Beseda- Ars Pragensis – 1.12-30.12. - Karel Kerlický
2010 – Praha – Potkávání - Poštovní minigalerie Klubu gentlemanů Žižkov – 3.2. – 1.3.- Dušan Veselý
2010 – Hořice v Podkrkonoší – Setkání, okamžiky, samoty – Muzeum Hořice – 8.5.-30.5. – Zbyněk Illek
2010 – Levice – Jaroslav Kučera – Doboóvský kaštěl – 15.5.-11.6. – Marta Kosmalyová
2010 – Praha – Leica Gallery Prague – 11.11.-30.12. – Josef Chuchma
2011 – Moravská Třebová – Jaroslav Kučera / Výběr z díla / - Muzeum – 26.6. – 31.8.
2013 – Praha – Tereziánské křídlo Starého paláce Pražského hradu – Jak jsem potkal lidi –
PhDr. Jan Kříž, Antonín Kratochvíl
2013 – Praha – Face to Face, Chlubilové - Lucerna, klub Koníček – Ivan Havel
2013 – Blatná – Setkání, okamžiky, samoty – Zámek – 6. – 30. září
2013 – Bielsko-Biala / FotoArtfestival/ – Jak jsem potkal lidi – Galerie B&W
2014 – Písek - Setkání, okamžiky, samoty – Prácheňské muzeum – Míla Dubská
2016 – Praha – Sudety – Galerie Czech Photo Centre – 7. 12. – 15. 1. – Daniela Mrázková
2017 – Praha – Tiché dialogy – Leica Gallery Prague – 3. 2. – 2. 4. – Daniela Mrázková
2017 – Horní Počernice – Černobíle 1968 - 1998 - Foyer divadla – 14. 3. – 3. 5. – Dušan Veselý
2017 – Strakonice – Sudety – Maltézský sál hradu – Romana Strbačková
2017 – Cheb – Lidé, které jsem potkal - Artgalerie G4 – 21. 4. – 28. 5. – Zbyněk Illek
Výstavy s tématem historické architektury / Exhibitions of Topics of Historic Architecture
1987 – Řím – Palazzo Barberini
1988 – Bologna – Palazzo de Renzo
1988 – Moskva – Veletržní palác
1989 – Dortmund – Městská radnice
1989 – Helsinky – Městská radnice
1990 – Praha – Veletržní palác
Publikace – katalogy k autorským výstavám / Publications – Catalogues of Author’s Exibitions
1975 - Jaroslav Kučera – Setkání s člověkem - k výstavě ve Fotochemě – text Jan Mach
1977 – Jaroslav Kučera – k výstavě ve Funkově kabinetu v Brně – text Vladimír Remeš
1983 – Jaroslav Kučera – k výstavě ve Fotochemě – text Daniela Mrázková
1990 – Jaroslav Kučera – text Daniela Mrázková
1992 – Jaroslav Kučera – k výstavě na Staré radnici v Brně – text Josef Ptáček
1995 – Sudety – k výstavě v Chebu – text Daniela Mrázková a Jaroslav Kučera
1999 – Fotografie un Malerei tschechischer Künstler – společný s Viktorií Rybákovou a Janem Samcem k výstavě v Duisburgu – text Zbyněk Illek
2002 – Jaroslav Kučera – k výstavě na Staroměstské radnici v Praze – text Daniela Mrázková
2005 – Vagony pro Salgada – k výstavě S. Salgada Workers – text Iva Staňková a Jaroslav Kučera
2009 – 32. Salon Zentiva – k výstavě v Zentivě se sochařem Václavem Frydeckým
2010 – Černobíle – katalog k výstavě v Leica Gallery Prague – text Josef Chuchma
Publikace – autorské fotografie
2002 - Lidé,které jsem potkal – text Daniela Mrázková – vydavatel KANT
2009 - Rybáři na Třeboňsku – text Miroslav Hule – vydavatel JAKURA
2013 – Jak jsem potkal lidi – texty PhDr. Jan Kříž, PhDr. Daniela Mrázková, Dušan Veselý –
Vydavatelství JAKURA
2014 – Setkání, okamžiky, samoty – text PhDr. Jan Kříž – Vydavatelství JAKURA
2016 – Sudety – text PhDr. Daniela Mrázková – Vydavatelství JAKURA
2017 – Tiché dialogy – text PhDr. Daniela Mrázková – Vydavatelství JAKURA
Publikace - architektura
1983 – Národní divadlo 1983 – text J. Šnejdar – vydaly Pozemní stavby České Budějovice
1990 – Historie a součastnost Prahy 1 – text Horyna, Pšenička, Doležal, Urfus, Dobeš – vydal OÚ
1996 – Z mapy Unesco – text D. Líbal, nakladatel Akropolis
1998 – Dientzenhoferové – text M. Horyna, nakladatel Akropolis
1999 – Národní divadlo, historie a součastnost budovy – text Prahl a Vybíral – vydalo ND
2002 – Valdštejnský palác, text Prof. Mojmír Horyna a spol. nakladatel GEMA Art
2005 – České Budějovice, text Prof. Ludvík Baran, nakladatelství BETA
2006 – Západočeské lázně, text Marie Homolová, nakladatelství BETA
2007 – Karlovy Vary, text Marie Homolová
2010 – Filosofický sál PNP, text Gejza Šidlovský
Publikace vydané vydavatelstvím a nakladatelstvím JAKURA
2007 – Liliana Maftei, text Jiří Karbaš
2007 – František Ronovský, text Jiří Urban
2009 – Pěšky 1. světovou válkou – Objektivem neznámého vojáka, text Václav Klaus, Jaroslav Kučera, Jan Haas
2009 – Václav Frydecký, text Prof. František Dvořák
2009 – Rybáři na Třeboňsku, text Miroslav Hule
2010 – Černobíle ( Praha 1969 – 2010 ), text Josef Chuchma
2011 – Fotografové války ( 1914 – 1918 )
2013 – Jaroslav Blažek, foto JK,
2013 – Jak jsem potkal lidi – texty PhDr. Jan Kříž, PhDr. Daniela Mrázková, Dušan Veselý –
Vydavatelství JAKURA
2013 - Limitovaná edice - bibliofilie 33 výtisků - Jak jsem potkal lidi
2014 – Faximile Ďáblova odstředivka – Josef Váchal
2014 – Devadesátileté ohlédnutí – text Dušan Veselý
2014 – 77 Židovských anekdot – MUDr.Miloš Jetel ( Moše Jajteles )
2014 – Setkání, okamžiky, samoty – text PhDr. Jan Kříž – Vydavatelství JAKURA
2015 – Stařec na čekané – text prof. Miloš Hoznauer
2015 – Klášter Premonstrátů Teplá
2016 – Praha, Londýn, nebe a zpět – Pavel Hokynek
2016 – Královna šachu Věra Menčíková – text Jan Kalendovský
2016 – Sudety – text PhDr. Daniela Mrázková – Vydavatelství JAKURA
2017 - Blažek - text Jiří Hlušička a Zdeněk Vašíček
2017 – Tiché dialogy – text PhDr. Daniela Mrázková – Vydavatelství JAKURA
2017 - Bibliofilie - limitovaná edice 100 ks - Tiché dialogy
Ceny / Prizes
1971 – Teplice – Stříbrná jehlice Svazu českých fotografů
1995 – Praha – Czech Press Photo – Grant primátora Prahy
2. cena – kategorie Reportáž série
3. cena – kategorie Lidé, o nichž se mluví
1996 – Praha – Czech Press Photo – 1. a 3. cena – kategorie Každodenní život série
cena firmy Konica
1996 – Praha – CD foto Bler – Fotoarchiv budoucnosti
1998 – Praha – Czech Press Photo – 1. cena – kategorieAktualita serie
3. cena – kategorie Každodenní život série
2000 – Praha – Czech Press Photo – Hlavní cena – Fotografie roku
1. cena – kategorie Aktualita série
2. cena – kategorie Každodenní život série
2001 – Praha – Fujifilm Euro Press Photo Awards 2000 – Hlavní cena v národní soutěži
2001 – Kodaň – Fujifilm Euro Press Photo Awards 2000 – 1. cena
2002 – Praha – Fujifilm Euro Press Photo Awards 2001 – 3. cena v národní soutěži
2005 – Praha – Czech Press Photo – 2. cena – kategorie Portrét ( z cyklu Vagony pro Salgada )
3. cena – kategorie Portrét série ( Lidé, které jsem poznal)
2017 - Cena Asociace profesionálních fotografů - Osobnost fotografie 2016
Knižní ceny
1994 – Nejkrásnější kniha roku – JOSEF VÁCHAL – Min. kultury a Památník písemnictví
1996 – Sudety – katalog k výstavě v Chebu v galerii G4 – grafická úprava D.Bleyová
2003 – Lidé, které jsem potkal – Fotografická publikace roku - pro nakladatelství KANT
Zastoupení ve sbírkách / Representation in Collections
Moravská galerie Brno
ICP New York
Life magazin New York
Colorado Photographic Art Center Denver
Svaz českých fotografů
Galerie Hlavního města Prahy
Národní muzeum fotografie v Jindřichově Hradci
Filmy / Films
Matěj Mináč – Kúzlo fotografie / Mináčová, Saudek, Kraus,
Šetlík, Kučera / – 1997
Josef Harvan – Signum / Kyndrová, Jasanský, Ptáček, Vaniš,
Kučera / – 1995
Publikace spoluúčast ( výběr )
1977 – Karlovarsko
1978 – Pražské metro – vydala Panorama
1981 – 30 let stavíme pro ČSSR 1951 – 1981 – Vodní stavby
1982 – Palác kultury – Novinář
1983 – VHJ Prefabrikácia Bratislava 1963 – 1983 - Panorama
1983 – El urbanismo en Checoslovaquia / Otakar Nový / - Orbis Praha
1984 – Karlovarsko – Panorama
1985 – České výtvarné umění v architektuře 1945 – 1985 / Jiří Karbaš / - Odeon
1985 – Czechoslovak civil engineering – Ústav stavebních informací
1985 – Rokycansko / Cironis, Moulis, Šíma, Žán / - Panorama
1985 – Prag / Hrůza , Borovička / - Orbis
1986 – Sny o štěstí – Československý spisovatel
1986 – Stavby ČSSR 1981 – 1985 – Alfa
1987 – Národní fronta ČSSR / obraz. část Vl. Remeš /
1987 – La cultura Cecoslovacca / L. Křenek / - Verona Italia
1990 – Vojtěch Hynais / Marie Mžiková / - Odeon
1990 – Praha / Praga/ / Landisch, Scheufler, Procházka / - G, Corbo editore / Orbis Praha /
1993 – Josef Vyleťal / Rostislav Sarvaš / - Snímal
1994 – Josef Váchal / Ajvaz, Kroutvor, Hruška, Pelánek / - Argestea
1990 – Listopad ´89 - Odeon
1992 – Dílna ´92 Cheb
1994 - Fotodifusione ´94 Torino 20.-24 Luglio 1994 – Museo automobile
1994 – Česká fotografie 1989 - 1994 / Kuklík / - výstavní síň Mánes
1994 – Rodina ( Luby ) – Zbyněk Illek / - Galerie G4
1995 – Příběh galerie G4
1996 – Photographers International / Tchaiwan / - Contepoary Czech Photography No. 2
1996 – Jistoty a hledání v české fotografii 90.let – Birgus, Vojtěchovský – vydal KANT
1998 – Ašsko po deseti letech
1998 – Česká fotografie 90.let – Birgus, Vojtěchovský – vydal KANT
1999 – Očima fotografů – k výstavě ve Staroměstské radnici v Praze
2000 – Společnost před objektivem 1918-1989 – Dr. Antonín Dufek - vydala Moravská galerie Brno
2000 – Poslední kniha století – vydalo ZIPO
2002 – Praga misteriosa - Špůrek - vydala Krásná paní
2004 – Czech Press Photo fotografie desetiletí – vydalo Czech foto
2005 – Česká fotografie 20. Století / průvodce/ – Birgus, Mlčoch – vydal KANT
2005 – Černínský palác – Horyna a kol. – vydalo MZV
2005 – Naučte se komponovat kreativně – vydal ZONER
2009 – Jan Palach – vydal KANT a PHP
2009 – 1989 Očima fotografů – vydalo Czech Photo
2009 – Tenkrát na východě / Češi očima fotografů 1948-1989/ - Birgus, Pospěch – KANT
2010 – Česká fotografie 20. století – Birgus, Mlčoch – vydal KANT
2012 – Civilizované iluze – Bieleszová Štěpánka – MU Olomouc – ze sbírky fotografií
2015 – The best of Czech Press Photo – Obrazy dvou desetiletí – Daniela Mrázková
2015 – Zrození z ruiny / 90. výročí slavnostního otevření Tyršova domu v Praze / Zdeněk
Bartůněk
Články – recenze ( výběr )
1974 – Revue fotografie 74/4 – Cesty a výpravy Jaroslava Kučery ( text Hugo Schreiber )
1975 – Tvorba č. 14 – Fotografovo setkání s člověkem – text Václav Jírů
1976 – Revue fotografie 76/1 – Pasťák ( text Jan Mach )
1983 – Československá fotografie č. 10 – Jaroslav Kučera ve Fomě ( text mou )
1990 – Československá fotografie 1/1990 – Post factum: dvakrát v akci ( text Vladimír Remeš ).
1990 – Life – The People Rise – Titulní stránka ze sametové revoluce ( foto JK )
1995 – Ateliér č.26 – Jaroslav Kučera: Sudety ( text Michal Janata )
1995 – Fotografie magazín č. 11 – Sudety ( text Jaroslav Kučera )
1996 – Photographers international ( Taiwan ) - Contemporary Czech Photography
1996 – Večerník Praha 25.9. – Nefotí z policejního auta ( text Veronika Kratochvílová )
1996 – Xantipa č.12 – Proměny Prahy objektivem JK ( text Vladimír Remeš )
1996 – Fotografie magazín č.11 – Primátorský grant / danajský dar pro JK / ( text Tomáš Třeštík )
1996 – Denní Telegraf – I taková je Praha na snímcích JK ( text Aleš Kuneš )
1999 – Advanced ( foto video ) 4/99 – Fotograf na E55 ( rozhovor Petr Žák )
1999 – Nedělní Blesk č. 50 – Hospodský svět JK ( text Michaela Remešová )
2000 – Ateliér č. 13 – Jaroslav Kučera: Setkání s člověkem ( text Josef Moucha )
2000 – Dnes magazín č. 46 – Svět, kde barva nerozhoduje ( text Marcela Titzlová )
2000 – Reflex č 45 – Hosti a hostesky ( text Milan Tesař )
2000 – Hospodářské noviny č. 223 – Demonstrace dokumentuji už více než třicet let ( rozhovor mgd )
2001 – Kladenský deník 6.4. – Pohlédněte prostřednictvím snímků do českých hospod ( Text Olga Fikrlová )
2001 – Le cigare PIPE style č. 1 – Souručenství ( text Daniela Mrázková )
2001 – Top foto č.1 – Jaroslav Kučera ( rozhovor Zlata Vostruhová )
2001 – Ring č 51 – 52 – Nabízenou manželku odmítl ( text Josef Louda )
2002 – Reflex č. 42 – Svědek ( rozhovor Petr Volf )
2002 – Top víkend magazín – Člověk je téma, které se neunaví ( rozhovor Michal Polák )
2002 – Týden č 41 – Černobílý svět Jaroslava Kučery ) text Josef Chuchma )
2002 – Hospodářské noviny č 196 – Kučera zachycuje okraj společnosti ( Magdalena Váňová )
2002 – Fotografie magazín č.11 – Fotografie Jaroslava Kučery ( text Věra Matějů )
2003 – Právo č 10 – Co všechno znamená člověk ( text Tomáš Pospěch )
2003 – Ateliér – Lidé, které jsem potkal ( text Hugo Schreiber )
2004 – JLV Expres – Z Prahy do Moldávie a Bavorska ( rozhovor Aleš Kučera )
2004 – Setkání ( motoristický magazín ) – ( rozhovor Hugo Schreiber )
2005 – MF DNES 13.5. – Kritický metr ( Josef Chuchma )
2007 – PhotoArt 9.září – Jaroslav Kučera - rozhovor Daniela Mrázková
2007 – Listy – č.5 – Komunistické svátky, Jaroslav Kučera – rozhovor Vladimír Burián
2009 – Ateliér č. 6 – Rozhovor s Jaroslavem Kučerou – Blanka Jiráčková
2011 – Ateliér č.1 – Recenze na výstavu v Leica Gallery Prague – Josef Chuchma
2011 – Instinkt č. 37 – Fotoeditoriál – Miloš Kozumplík
2012 – Foto-Video 1 – Na východ od ráje
2013 - Svět v obrazech - č. 2 Extra - Sudetské příběhy - Text Judita Bednářová
Výstavy ( výběr ) – spoluúčast:
1977 – Praha - Skupina Setkání - Fotochema
1989 – Praha – Salon užitého umění pražských výtvarných umělců – PKOJF
1989 - Praha – Výstavní síň Fotochemy – Listopad 89
1991 – Denver – The wall – Colorado photographic Center –
1992 – Chicago – Whatś new Prague – The art Institute, 25.10.-24.1.
1994 – Praha – Česká fotografie 1989-1994 – Mánes
1995 – Schafhausen – Česká fotografie
1996 – Praha – Hledání a jistoty – Pražský hrad
1996 – Praha - Leica magic moment - Ambit kláštera Františkánů
1997 – Brno – Jistoty a hledání v české fotografii 90.let – Dům umění, 28.1.-23.2
1997 – Praha - Výročí časopisu Týden - Ambit kláštera Františkánů
1998 – Praha – Václav Havel – Dům fotografie Josefa Sudka
1999 – Chicago – Česká fotografie 90.let – Chicagské kulturní centrum, do 18.4.
1999 – Praha – Portrét – Technické muzeum.
1999 – Praha – Ten Years after 1989-1999 – Starý královský palác, 24.2-5.4.
1999 – Praha – 1989 očima fotografů – Staroměstská radnice, 1.7.-31.8.
2000 – Praha – Společnost před objektivem 1918-1989 – Obecní dům, 10.5.-10.9.
2000 – Praha – Proměny Prahy – Staroměstská radnice, 30.6.-30.8.
2001 – Kodaň – Fujifilm Euro Press Photo Awards 2000
2001 – Praha - Kamenná krása barokní Prahy – Komorní galerie Josefa Sudka, 3.6-9.8.
2002 – Praha – Romové – Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka, 21.5.-16.6.
2002 – Leverkusen – Junge Tschechische kunst – Kulturabteilung Bayer, duben
2002 – New York – Česká dokumentární fotografie – Leica gallery
2003 – Praha – Dárek na rozloučenou - Leica galerie
2003 – Český Krumlov – President a disident – galerie Doxa
2003 – Ostrava – Současná česká dokumentární fotografie I a II - Galerie Opera,30.10.-13.1.
2004 – Praha – Listopad 1989 – Staroměstská radnice, září
2005 – Praha – Česká fotografie 20. století – Městská knihovna
2008 – Bruntál – Magie České fotografie – Muzeum
2008 – Brno – Třetí strana zdi – Moravská galerie
2009 – Brusel – Via Lucis – České kulturní centrum – březen
2009 – Bonn – Česká fotografie 20. století – Museum Mile 13.březen – 26. Červenec
2009 – Praha – Jan Palach – Ambit Františkánů – Dana Kyndrová
2009 – Praha – Rok 1989 očima fotografů – Staroměstská radnice – kurátor Daniela Mrázková
2009 – Brussels – Via Lucis – Stálé zastoupení ČR v Bruselu – organizace Muzeum JH
2009 – Bratislava – Via Lucis – Dům umění – Měsíc fotografie Bratislava
2009 – Praha - Tenkrát na Západě – Dům U zvonu – Birgus, Pospěch
2010 – Strakonice - Arménie
2011 – Paříž – Paris photo, katalog – zastoupení Leica Gallery
2014 – Praha – Pražský dům fotografie - Dvojexpozice
1995, 1996, 1998, 2000, 2005, 2008, 2010 – Praha – Czech Press Photo – Staroměstská radnice
Výstavy SIGNUM ( Dana Kyndrová, Pavel Jasanský, Josef Ptáček, Jan Vaniš a Jaroslav Kučera ) – Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě
1990 – Praha – výstavní síň Fotochemy
1991 – Brno – Dům umění
1992 – Paříž – Židovské muzeum – měsíc světové fotografie
1992 - Praha – Staronová galerie
1992 – Cheb – Galerie G4
1993 – Freiburg – státní galerie Marienbad
1993 – Plzeň – galerie X Centrum Maecenas
1993 – Praha – Centrum nezávislé žurnalistiky
1994 – Mnichov – galerie Alfreda Kubina
1994 – Regensburg – Museum Ostdeutsche, 10.6.-17.7.
1994 – Frankfurt n/Mohanem – Palais Jalta, 11.11.-11.12.
1994 – Berlín
1994 – Torino – Muzeo automobile – festival Fotodifusione
1994 – Jerusalem – Universitní knihovna, 10.10.-31.10.
1995 – Drážďany
1995 - Lipsko
1997 – Netzschkau - Schloss ( Německo) – 23.7. (VI. festival mitte Europa)
2001 - Berlín – České centrum, 22.3.-4.5.
2001 – Norrköping – ABF galery
2001 – Stockholm - České centrum, 29.11.-14.12.
2002 – Prostějov – Muzeum Prostějovska, 23.5.-23.6.
Výstavy SIGNUM:
1995 – Praha – Izrael – Divadlo pod Palmovkou
1991 – Oberhausen a Arheim – Revoluce v Praze – Haumninkeln Ringenberg
1992 - České Budějovice – Galerie Dílo
1993 – Strasbourg – Fnak galerie
Prostitutky, homosexuálové a veksláci, žebráci, zlodějíčci a bezdomovci, feťáci a překupníci drog, přistěhovalci a gastarbeitři, pankáči a anarchisti, pijáci, nočňátka a hrdinové podsvětí, svérázné lidské existence z městských ulic a příhraničních oblastí - ti všichni a mnozí další jim podobní jsou stěžejními aktéry jeho fotografií. Jako by ho právě tito lidé žijící do jisté míry na společenském okraji přitahovali zvláštním kouzlem svých, od běžného průměru odkloněných či přímo vyšinutých osudů. A jako by on sám prožíval vzrušující dobrodružství z jejich poznávání.Nikoliv z chtivosti po senzaci, ale pro svoje podvědomé souručenství s nimi."Možná, že si témata týkající se tak zvaných lidí na okraji vybírám intuitivně," přiznává. "Mezi nimi existuje dobro a zlo jasně definované. Člověk se nemůže, když nechce, zkazit. Spíš v sobě nachází kladné vlastnosti - soucit, laskavost, snahu pomoci. Asi jsem to zpočátku takto neviděl, lákalo mě poznat, jak tito lidé žijí, ukázat jejich tváře, prostředí, ve kterém se pohybují... Pokud se mi podaří do takovéto společnosti opravdu proniknout, cítím se svobodný a není problém soustředit se na fotografování, které má smysl."
Jaroslav Kučera je jedním z mála českých fotografů, kdo se dokáže sblížit prakticky s kýmkoliv, vstoupit do jeho světa, získat si jeho důvěru, ba sympatie. Je to dar od Pána Boha, že nebývá vnímán jako fotograf, ale jako přítel. Kamarád, před kterým není zábran, a tedy ani přetvářky nebo stylizace. Jen tak ho mohl pozvat Honza Murmay z děčínského nádraží na gulášovou polévku z vlastního ešusu, gazda Surmaj do své velké cikánské rodiny, anebo pan Milan s paní Ivankou z Lomu u Libkovic na soukromé domácí radovánky. Jen tak mohl laškovat s holkami z nechvalně známé silniční trasy E55, aniž by výrazně vadil jejich pasákům, anebo popíjet "čůčo", jak se říká levnému vínu, s bezdomovci v parku příznačně zvaném Šervúd u pražského Hlavního nádraží, aniž by potřeboval ochranku. "Mám rád drsné počasí. Na fotografování. A taky rád fotím drsné lidi,"říká Kučera. Jeho zvláštní charisma, kterým působí, má však vstřícnou odezvu nejen u "lidí na okraji", ale obecně, a zabírá širokou škálu od úplně neznámých a bezvýznamných až po velmi známé a významné. To je i klíčem k jeho úspěchu v oblastech zpravidla se vzájemně vylučujících: v sociálním dokumentu a v komerční tvorbě. V obou sférách se pohybuje s lehkostí podmíněnou jeho vzácným darem komunikace.
Fotografie Jaroslava Kučeru provází od dětství. S otcem, zapáleným fotoamatérem, trávil čas jak na jeho výpravách do litoměřické krajiny, tak v temné komoře. Pečlivě vedená fotoalba se snímky spolužáků z průmyslovky v Mělníku i prvních lásek, dělané sovětským fotoaparátem Ljubitěl, pak svědčí o tom, že se od otce naučil nejen fotografovat, vyvolávat, ustalovat a kopírovat, ale vypěstoval si i vážnost k fotografickému médiu. Fotografování - od hledání motivu až po finální obraz v podobě dokonale propracované zvětšeniny - se pro něho stalo jistým druhem rituálu, významného obřadu. Dodnes dokáže udělat autorskou kopii tak, jak to mnohý profesionální laborant neumí. Avšak byla to až atmosféra konce šedesátých a počátku sedmdesátých let se svým vzýváním fotografie jako prostředku schopného vyjádřit základní kvality života, snímky Jiřího Všetečky z pohnutých událostí sovětské okupace Československa v srpnu 1968, a v neposlední řadě Antonioniho film Zvětšenina se svou apoteózou profese fotografa, co způsobilo, že se z vystudovaného stavebního inženýra Kučery stal hned po promoci fotograf. Už za studií na ČVUT v Praze založil spolu s přáteli v areálu vysokoškolských kolejí Strahovský fotoklub. Inspirativní byly v té době i časopisy: domácí čtvrtletník Revue fotografie a mezinárodní fotografická bible - švýcarská Camera. Humanisticky orientovaná fotografie života byla tehdy na vrcholu a její hlavní exponenti - Henri Cartier Bresson, Werner Bischof, André Kertész, Brassai, ale i právě objevovaní Rusové - zažívali publikační boom. Do popředí fotografického zájmu se dostal lidský úděl obyčejného člověka. I Jaroslava Kučeru láká v té době ulice, život nočního města, lidé u bufetových stolků, ale i prostředí domova důchodců s typickou atmosférou odloženosti a nepotřebnosti, stejně jako směsice smutku a vzdoru panující v nápravných zařízeních pro mladé delikventy. Kučera je dobrým a citlivým pozorovatelem s jemným smyslem pro výmluvnou zkratku, kterou dokáže velmi přesně formulovat ten či onen zobrazovaný problém. Sociální tematika se stává základním magnetem jeho fotografického zájmu. Navíc ještě utuženém silným osobním prožitkem oběti policejního zákroku proti spontánní masové demonstraci konané jednadvacátého srpna 1969 u příležitosti prvního výročí sovětské okupace. Tehdy, pod ranami obušků, na vlastní kůži pociťuje chuť bezpráví, násilí, nerovnosti a bezmocnosti. Byla to nesporně dobrá, byť krutá zkušenost pro budoucího sociálního dokumentaristu.
Prakticky od počátku Kučera své fotografie řadí do cyklů tematicky zaměřených vždy na problematiku určité sociální skupiny nebo lokality. I když tedy snímky 70.let shrnuje pod společný název Setkání s člověkem, jde o soubor složený z jednotlivých tematických celků: Milenci na jednu noc (1974), Domov důchodců (1972), Pasťák (1974), Pražské bufety a další. Jsou to momentky detailním záběrem někdy až brutálně syrové, vzniklé často na hranici světelných možností. Jako by si Kučera zkoušel definovat, co všechno znamená člověk. Estetika těch snímků nezapře poučení filmovým neorealismem, byť podvědomé. A pak přichází téma Moldávie.V jeho znamení se odvíjí Kučerovo fotografování přelomu 70. a 80. let. "Nebýt mé tehdejší ženy, asi bych se tam nikdy nepodíval, natož abych tam byl jako doma. Narodila se totiž v Rumunsku...," říká Kučera. Tématem Moldávie fotograficky i lidsky dospěl. Tady už nešlo "jen" o sociálně úzce vymezenou problematiku, ale o velké téma "lidské rodiny" pojednávané na územním vzorku moldavského venkova. Lidská pospolitost,životní zákonitosti, víra, láska, naděje, prosté člověčenství - to všechno tu nachází obrazovou podobu. Rovněž estetická kvalita Kučerových fotografií dosahuje hranice, za níž je už jen - dokonalost. To, co předtím pouze naznačil, totiž schopnost charakterizovat situaci a psychický stav zobrazovaného světlem, uspořádáním obrazových plánů a kompozičních prvků, zde pojednou zaznívá naplno. V primitivních podmínkách civilizací jen málo dotčeného kraje Kučera nachází to, co vlastně dávno hledal - látku k vyjádření smyslu bytí člověka. Zda to způsobila jeho citová zjitřenost, zcela nové a neznámé prostředí či jen postup zrání uplývajícím časem není důležité, ale skutečností je, že Moldávií si Kučera zavdal se samou podstatou média fotografie - s magií možnosti vyjádřit to, co je až za rámcem autenticky zachyceného okamžiku. S tématem Moldávie do Kučerovy tvorby současně vstupuje i fenomén humoru. Lidsky teplého a chápavě úsměvného, který se v jeho fotografii zabydluje už trvale.
Humor, tentokrát však se značnou příchutí absurdity, je vrchovatě obsažen i v Kučerových snímcích komunistických slavností. Toto téma, hodné velké české surrealistické tradice, jako by svému autoru kompenzovalo skutečnost, že prakticky po celá 80.léta svoji osobní výpověď v podobě sociálního dokumentu odložil stranou a věnoval se tvorbě komerční. Přesněji fotografování průmyslových staveb a vodních děl, rekonstrukce pražského Národního divadla, propagaci. "Sociální fotografie, jakou jsem si představoval, tehdy nebyla zrovna ve veřejném zájmu, taky jsem byl pořád jednou nohou za kopečkama," říká k tomu Kučera a naráží tím na sílící tlak svého pocitu vnitřní emigrace, kterým se bránil realitě politické situace. A to až tak, že vážně pomýšlel na emigraci skutečnou. Navíc právě tehdy prožíval další z řady svých milostných krizí... Jeho fotografie komunistických svátků jsou klasickým příkladem , řečeno s mluvčím české umělecké avantgardy Karlem Teigem, "tragického konfliktu vnější a vnitřní reality, jehož trýzeň prožívá dnešní člověk." Povinné svátky, prvomájové průvody a manifestace v den "vítězného února", při nichž se povinně masově jásalo, nebylo možno zakázat fotografovat, i když podezření z nepatřičné interpretace bylo. A tak vznikaly mnohavýznamové snímky, jejichž výpověď se pohybovala v prostoru mezi skutečností a fantaskním přeludem, mezi oficiální vážností situace a neoficiální fraškou. Jaroslav Kučera, ale stejně tak před ním Ivo Loos či v těsném závěsu anebo současně Dana Kyndrová a další, kteří komunistické svátky programově zachycovali, svým výběrem situací a lidských typů výslovně upozorňoval, že se jedná o výpověď nádherně absurdního humoru. V letech, kdy na osobní tvorbu de facto rezignoval, si Kučera fotografování komunistických masových slavností prostě neodpustil. V podtextu těch maškarád s fangličkami, mávátky, sloganovými transparenty a obřími portréty "vůdců" živých i mrtvých byl totiž skrytý nejen výsměch odrážející se v konfrontaci bezduchého fanatismu a útrpného výrazu povinnosti v lidských tvářích, ale cosi ještě mnohem víc: Jakési zvláštní uspokojování přirozené lidské touhy po pravidelně se opakujících společných obřadech, k nimž se lidé scházejí nejen aby se svátečně oblékli, pomodlili se, zazpívali , ale také aby si popovídali, řekli, co nového se u koho v rodině přihodilo, kdo onemocněl, umřel, narodil se, kdo má jaké trápení. V podtextu těch komunistických svátků a masových účastech na nich byla až jakási nutkavá potřeba nahradit něčím odvěké náboženské rituály, poutě, masová procesí,všechno to, co imperativně prosazovaný ateismus lidem vzal a ničím nenahradil. Kučerovy fotografie jsou toho všeho názorným dokladem. Jejich až triviálně jednoduchá kompozice, téměř oproštěná od prostředí a přímočaře zaměřená na vybrané lidské typy, je maximálně výmluvná.
Pád komunismu v listopadu 1989 a dramatické události, které jej provázely, Kučeru rázem, zakázky nezakázky, vrhly do středu dění, především však zpět k prvořadému zájmu o fotografii života. Legendární časopis Life publikuje jeden z jeho snímků z pražských ulic na obálce a další uvnitř čísla. Vzniká jeho proslulá fotografie disidenta Václava Havla s Alexandrem Dubčekem, symbolem reformního hnutí roku 1968, v objetí,a to přesně v historickém okamžiku, kdy muzikolog Jiří Černý oznamuje revolučnímu štábu pád komunistického ústředního výboru. Kučera je všude. Fotografuje vzepětí lidských mas, které svou emocionalitou připomíná divadelní scénu, a činí tak, jak má ve zvyku: prostřednictvím vybraných konkrétních lidských typů.Děcka zapalujícího pod sochou svatého Václava svíčku , rozevláté půvabné studentky majestátně držící stráž, vousáče zběsile mávajícího státní vlajkou. Vzniká tak jeden z nejsilnějších fotografických souborů zachycujících onu emocemi nabitou pohnutou dobu.Kučera jím prokazuje, že kromě citlivého a přemýšlivého dokumentaristy je i plnokrevný a hbitý reportér. U fotografie života už zůstává. Rychlé společenské proměny, jimiž pak jsou naplněna celá 90.léta , ho fascinují a spontánně se pouští do dvou velkých tematických projektů postihujících klíčové změny v zemi.Změny odrážené nejprudčeji především v sociální struktuře a jejích nových jevech. Chytře volí téma Sudety zabývající se územím česko-německého pomezí, kde je svár starého s novým snad vůbec nejkřiklavější. A s rozmyslem je voleno i téma Prahy jako středobodu sociálních proměn, s nimiž se po půlstoletí obnovená demokracie musí vypořádat.
Sudety. Když Kučera začal na tomto svém, zatím nejvýznamnějším, projektu pracovat, nemohl tušit,až jak složité, doširoka větvené, politicky i lidsky citlivé a hlavně dlouhodobé je to téma. Chtěl začít "tam, kde skončil socialismus," a přitom se na každém kroku setkával s velmi specificky podmíněnou realitou.Danou nejen tím, že Sudety zahrnují poměrně rozsáhlé území, téměř lemující hranice republiky, a že je to území letitého česko-německého sváru a vzájemných křivd, ale i tím, že právě zde začínala zlověstná, ostře střežená "železná opona", která donedávna krutě rozdělovala svět na " kapitalistický Západ" a " socialistický Východ". Že jde o území, kde se po léta nemilosrdně drancovalo nerostné bohatství země, až z toho zbyla neutěšená měsíční krajina. Území, kterým se převalilo několik vln novodobých zlatokopů a kde žijí, což je vůbec nejpodstatnější, zvláštní lidé: Lidé tak říkajíc bez kořenů. Tedy bez dědičného vztahu ke kraji, k půdě, k místním tradicím. Jedni přišli odevšad těsně po válce, aby nahradili víc než tři miliony vysídlených Němců, další zase postupně nahrazovali ty, kteří si tu z cizího už dost nahrabali.Léta se sem, do místního průmyslu, odkládali Romové, ale i přesídlenci z bývalé Podkarpatské Rusi, Transylvánie. Fungovaly tu i komunistické koncentráky s tvrdě pracujícími vězni, nejen politickými, ale i skutečnými zločinci. Dnes tu kvete čilý mezinárodní obchod absolutně se vším. S lidmi, trpaslíky, vekslem i erotikou. Kromě podivuhodné směsice poválečných usedlíků tu žijí přistěhovalci ze všech možných zemí, především Asie a bývalého Sovětského svazu. Chudáci, mafiáni i noví boháči. Jaroslav Kučera tento zvláštně nesourodý svět fotografuje od samého počátku 90.let. Pomalu, ale systematicky. Tak, jak se postupně utváří a mění. Jeho snímky odtud mají svéráznou poetiku. Jsou drsné a jaksi krásosmutné. A člověčina z nich téměř kape.Jako třeba z té fotografie, na níž kráčí švagr pana Surmaje,také Surmaj, s housličkami zdevastovanou mosteckou krajinou a přitom si hraje. Rozcvičuje se, aby svému příbuznému zahrál k sedmdesátinám. Silně evokuje slavný snímek Pištce Wernera Bischofa, na němž si chlapec hrající na fujaru vykračuje mezi městečky Cuzkem a Pisakem pro změnu zase peruánskou krajinou. Ten Bischofův Pištec z roku 1954, který patří k vrcholům světové humanistické fotografie, léta funguje jako symbol mládí jdoucího přes všechna protivenství světu vstříc. Kučerův cikán Surmaj jde jako symbol prostého člověčenství rovněž vzdor všem protivenstvím dál , byť lidmi poničenou krajinou a s bedry obtíženými všemi složitostmi svého etnika i doby , a v neslyšném zvuku jeho houslí je obsažen příslib naděje.
Na svých cestách do severních a západních Čech Jaroslav Kučera potkává spoustu lidí, kteří tu žijí a pracují a nebo sem za prací jen dojíždějí, jako třeba většina prostitutek operujících nejen na proslulé E55, ale prakticky na všech příhraničních komunikacích.Anebo jako cestující dělníci, kteří mají domovy ve vnitrozemí a přes týden bydlí co nejblíže k hranici, protože pracují v Německu. Domů, k ženě a dětem se tento nový druh gastarbeiterů vrací jen na víkendy. A tak jsou Sudety pro Kučerovu zvídavost téměř nevyčerpatelným zdrojem. Tím spíš, že téma se netýká jenom lidí samotných, ale zahrnuje i architekturu, širokou sféru životního prostředí a velmi specifickou krajinu, jejíž svérázná malebnost se zde tvrdě střetla s průmyslem a lidskou bezohledností, vandalismem . Kučera ví, jak na lidi, které tu potkává. Projevuje o ně jakýsi přátelsky ledabylý zájem a oni ho za to nechávají vstupovat do svého, jinak přísně střeženého soukromí. Kučera také ví, jak na prostředí, ve kterém jeho lidé žijí.Umí si k tomu nacházet neomylně výmluvné charakterizační znaky. Jako třeba na snímku rozbláceného chmelového pole u Hořesedel na cestě z Karlových Varů do Plzně.Ten směšně pitomý billboard, který tu vévodí krajině, hlásá, že lidé s vysokým IQ a bůhvíproč se srdcem na pravém místě zásadně kupují jen automobily značky Škoda, a touto duchaplnou reklamní nabídkou ironicky disputuje s neutěšeným okolím. Stejně jako snímek chátrajícího chebského domu v chátrající ulici s návěstním štítem Night Club. Kučerovy Sudety jsou velmi pozoruhodnou hlubokou sociální sondou, lidsky chápavou a hořce humornou. Sondou tak bohaté poznávací hodnoty , že by měla sloužit jako povinná literatura pro soudobé politiky.
V roce 1995 se Kučera stává prvním nositelem grantu pražského primátora, ročního stipendia, které se toho roku začalo udělovat v rámci prvního ročníku soutěže Czech Press Photo. Vyneslo mu ho téma nových "porevolučních" sociálních jevů v hlavním městě, které začal fotografovat. Jevů, které se stávaly, obdobně jako v Sudetech, den ze dne víc a víc do očí bijící. Fotografoval žebráky, bezdomovce, prostitutky a prostituty, veksláky, somráky, pouliční prodavače, "skejťáky", zkrátka ulici. Po letech se tak oklikou vrátil ke svému dávnému opojení pražskou ulicí 60. a 70.let. K tehdy skrytým, nikterak reprezentativním jevům, které ho už od studií lákaly, k době kdy bylo přímo nebezpečné něco takového jako ošumělé městské figurky, natož třeba pijáky, fotografovat, , ale hlavně zveřejňovat, nechtěl-li si autor vysloužit obvinění z pomlouvání socialistického systému. Ani v nových politických podmínkách však pro Kučeru nebylo snadné vysvětlovat, proč právě "negativními jevy" postihovat soudobé proměny hlavního města, na než byl grant určen. Kučera však šel zarytě vlastní cestou a po roce radnici odevzdal a veřejně prezentoval soubor výstižně nazvaný I taková je Praha. Podobně jako v paralelně vznikajícím souboru Sudety, i zde jde o analytickou společenskou sondu.Výstižně poukazující na aktuální problémy, s nimiž je třeba počítat a které je nutno řešit. Zvláštní kapitolou tématu Praha jsou pak pražské hospody. Kučera je začal fotografovat více méně na zakázku zahraničních časopisů, kde je také publikoval, ale téma samo bylo jen logickým vyústěním jeho zájmu o "pražskou ulici." Neboť hospody v Čechách jsou odedávna místem, kde se při pivu diskutuje o fotbalu i politice, kde zní švejkovství , svébytné filozofování i humor. A kam v posledních letech pronikají i výdobytky tržního hospodářství - obsluha "nahoře bez", erotická šou. Mužská, ženská, smíšená. Zvláštně se ty novoty snoubí s tradiční atmosférou pražských pivnic a Kučerovi se právě tuto humorně vážnou novou tvářnost stánků lidové kultury daří vyjadřovat.
V samém závěru tisíciletí Jaroslav Kučera dosahuje významného uznání: V mezinárodní konkurenci z vlastního popudu fotografuje protesty mladých proti globalizaci, kteří se do Prahy sjeli z celého světa u příležitosti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Vytváří špičkovou reportáž, jejíž každý jednotlivý obraz má mimořádně silnou estetickou platnost.Bravurně využívá abstrahujících možností černobílé škály fotografie , dramatizuje už tak dramatické výjevy světlem,přesněji šerosvitem, využívá siluety. A znovu, stejně jako v případě snímků z revolučních událostí listopadu 1989, prokazuje až zářivý reportérský talent. Mezinárodní porota soutěže Czech Press Photo 2000 mu za jeden z těchto snímků přiznává hlavní cenu - titul Fotografie roku. A za celý soubor pak v této soutěži získává první cenu v kategorii Reportáž. Co je tak mimořádného na Kučerově vítězném snímku? Je na něm silueta rozkročeného bojovníka v plynové masce v akci. V jedné ruce drží kámen, ve druhé tyč. Po pravé straně má kamaráda v plné zbroji, lidé v pozadí jsou zahaleni dýmem. Podle názoru poroty, složené z matadorů světového fotožurnalismu, je Kučerův bojovník tragickou postavou dnešního světa, neboť svádí marný boj , který se ve svém důsledku obrací proti němu samému. Za týž snímek a dva další z této série pak Kučera získává i první cenu v kategorii Aktualita soutěže Fuji Euro Press Photo Awards 2000, jíž se zúčastnilo devatenáct zemí a vítěze vybírala osmnáctičlenná mezinárodní porota z vítězů národních kol jednotlivých států.
Současná česká fotografie života má několik fotografů zvučných jmen. Avšak Jaroslav Kučera - a pak ještě Karel Cudlín - mají cosi zvláštního: schopnost neopakovat se, ale naopak s každým novým tématem překvapovat. Přinášet obsahově i formálně, lidsky i fotograficky něco nového. Je to však opravdu snad jen Kučera, kdo drží prst na ručičce času klíčových proměn ve vlastní zemi.Zvlášť jeho permanentně rozvíjená témata Sudet a Prahy jsou jmenovatelem všeho podstatného, co se v zemi děje.Jeho jediným problémem, anebo předností, paradoxně je, že dokáže natolik efektivně střídat volnou tvorbu s komercí, že má vše: potřebné hmotné statky i pocit seberealizace a uspokojení. A netouží tedy ani po akademickém křesle, ani po výstavním či publikačním maratónu. Pouze si občas chce poměřit síly a zjistit, jak na tom je vzhledem k ostatním. Má k tomu odvahu a vychází mu to. Je z mnoha zorných pohledů, ať už se to komu líbí nebo ne, jedničkou české živé fotografie.